Mikoláš Aleš (1852 - 1913)

Český malíř, kreslíř a ilustrátor konce 19. a počátku 20. století, příslušník generace Národního divadla. Věnoval se zejména tvorbě v pozdně romantickém stylu zaměřené na slavné úseky a významné postavy české historie (Jan Žižka, Husitský tábor, Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem). Pro Národní divadlo navrhl cyklus obrazů Vlast. Po roce 1884 se věnoval hlavně ilustraci. Byl kreslířem typicky českého výtvarného projevu a představitelem národního umění.

Karel Ančerl (1908 - 1973)

Český hudební skladatel a dirigent. V letech 1950 - 1968 byl uměleckým šéfem České filharmonie. Byl propagátorem moderní české hudby. Po roce 1968 působil v kanadském Torontu.

Jindřich Šimon Baar (1862 - 1925)

Český spisovatel, účastník reformního hnutí katolického duchovenstva, jehož život zobrazil v prózách Cestou křížovou a Farské historky. Obraz jihočeského sedláka podal ve známém románu Jan Cimbura. Historické a folklórní tradice Chodska přiblížil čtenářům v knihách Paní komisarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy.

Břetislav Benda (1897 - 1983)

Český sochař 20. století. Rodák z Líšnice u Sepekova, žák J. V. Myslbeka a J. Štursy. Ústředním motivem jeho tvorby je postava ženy, symbolu života a přírody. Věnoval se rovněž realistickému portrétu.

Edvard Beneš (1884 - 1948)

Český a československý politik, prezident ČSR. Jako jeden z vůdčích představitelů protirakouského odboje a spoluzakladatel českého státu byl stoupencem a spolupracovníkem T. G. Masaryka. V letech 1918 - 1935 byl ministr zahraničí, 1921 - 1922 současně i předseda vlády, po smrti T. G. Masaryka prezident ČSR. Funkci vykonával v letech 1935 - 1938. Odstoupil po Mnichovské dohodě, za války řídil z londýnského exilu protinacistický odboj. V prezidentském úřadu byl potvrzen i po osvobození a svoji funkci zastával až do června 1948, kdy odmítl podepsat novou ústavu a raději abdikoval. Ve stejném roce zemřel ve svém letním sídle v Sezimově Ústí.

František Bílek (1872 - 1941)

Patřil k výrazným osobnostem symbolistické sochařské generace. V 90. letech 19. století vytvářel díla ve znamení tragického patosu a symbolů lidské obecné existence (plastiky Golgota, Podobenství velkého Západu Čech). Na počátku 20. století se v jeho tvorbě objevují témata naděje a touhy po vykoupení (Slepci, Úžas a Modlitba nad hroby). Vedle sochařství se věnoval i kresbě, grafice a keramice. V Chýnově je sochařův rodný domek s pamětní deskou. Je pochován na místním hřbitově pod svou již zmíněnou monumentální sochou Modlitba nad hroby.

Otokar Březina (1868 - 1929)

Český básník, představitel symbolismu. Vlastním jménem Václav Jebavý. Jeho myšlenkově velmi bohaté a komplikované dílo zachycuje autorův zápas o poznání smyslu života (sbírky Tajemné dálky, Větry od pólů, Ruce, filosofické eseje Hudba pramenů).

Ota Bubeníček (1871 - 1962)

Český malíř a loutkář. Věnoval se malbě české krajiny, inspiroval se motivy z Tater, Dalmácie, Itálie. Spoluzakladatel Loutkového divadla umělecké výchovy, pro které vytvářel dekorace i loutky a kde také režíroval.

Jakub Bursa (1813 - 1884)

Jihočeský lidový umělec, zedník a stavitel. V jižních Čechách na mnoha místech vyzdobil řadu selských usedlostí výrazně tvarovanými honosnými štíty. Jeho práce najdeme v Libotyni, ve Dvorech u Prachatic, Vlachově Březí, Lipovicích, Šumavských Hošticích i jinde.

Jan Buquoy [bukvoj] (1741 - 1803)

Český šlechtic, císařský tajný rada. Zřizoval v celém Rakousku ústavy pro chudé. Správce všech nadací v říši. Na popud své manželky Terezie, hraběnky Paarové, založil přírodní park Tereziino údolí.

Jiří Buquoy [bukvoj] (1781 - 1851)

Člen konzervativní české šlechty, potomek Karla Buquoye, který získal v Čechách rozsáhlý majetek v době pobělohorské. Jiří Buquoy se zasloužil o založení prvních přírodních rezervací v Čechách - pralesní rezervace Žofínský prales a rezervace Hojná Voda.

Jan Campanus Vodňanský [kampánus] (1572 - 1622)

Český humanista, básník a skladatel. Byl profesorem na pražské univerzitě, v roce 1621 se stal jejím rektorem. Jeho literární činnost je velmi obsáhlá. Autor mnoha latinských básní (parafráze žalmů Posvátné ódy, Dvě knihy svatých ód). Jeho drama Břetislav bylo ve své době zakázáno.

Jan Čarek (1898 - 1966)

Český básník, esejista a literární kritik, lyrik jihočeské krajiny a venkova (Chudá rodina z Heřmaně, Temno v chalupách). Značná část jeho tvorby byla věnována dětem (Ráj domova). Psal rovněž epigramy (Devítiocasá kočka).

František Ladislav Čelakovský (1799 - 1852)

Český básník a vědec období národního obrození. Byl profesorem slavistiky na univerzitách ve Vratislavi a v Praze. Z jeho díla jsou nejvýznamnější "Ohlas písní ruských" a "Ohlas písní českých". Sběratel lidové slovesnosti (Mudrosloví národů slovanských v příslovích).

Ema Destinnová (1878 - 1930)

Česká operní pěvkyně. Vlastním jménem Emilie Věnceslava Jindřiška Pavlína Kittlová, dcera známého pražského mecenáše umění a majitele zlatých dolů, dosáhla jako sopranistka světové proslulosti. Účinkovala v Berlíně, Londýně, Paříži, v Metropolitní opeře v New Yorku, v Národním divadle v Praze i na řadě dalších významných světových operních scén. Vynikla zejména v operách Pucciniho, Wagnerových a Smetanových. Byla činná též jako básnířka a jako překladatelka zejména písňových textů a operních libret.

Kilián Ignác Dienzenhofer [dýncnhófr] (1689 - 1751)

Český architekt. Spolupracoval se svým otcem, rovněž známým architektem, Kryštofem Dienzenhoferem. Navázal na tradici českého baroka představovanou svým otcem a G. Santinim. Mezi jeho nejznámější stavby patří kostel svatého Jana Nepomuckého na Hradčanech v Praze, kostel svatého Václava v Broumově, kostel svatého Mikuláše na Starém Městě v Praze a řada dalších.

Josef Dobiáš (1888 - 1972)

Český historik, profesor Karlovy univerzity. Věnoval se zejména starším českým dějinám (Dějiny československého území před příchodem Slovanů, Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí).

František Doucha (1810 - 1884)

Petrovický kaplan. Podílel se sesbíranými lidovými příslovími na sestavení Erbenovy sbírky říkadel a písní (Prostonárodní české písně a říkadla). Spolupodílel se na přípravě Jungmannova Slovníku. Psal verše pro mládež (Bodláčky, Záhonek malých...), překládal ze čtrnácti jazyků (Shakespeare, Byron, Dante). Zejména jeho zásluhou byl vydán první český soubor Shakespearových dramat. Věnoval se i bibliografii (Knihopisný slovník česko-slovenský, zahrnující spisy z let 1774 - 1863).

Záviš z Falkenštejna (asi 1250 - 1290)

Český šlechtic z rodu Vítkovců. Zúčastnil se povstání české šlechty proti Přemyslu Otakarovi II. Údajně byl tajným manželem královny - vdovy Kunhuty. Jako vůdce silné skupiny českých feudálů měl významný vliv na krále Václava II. Podílel se na obnovení nezávislosti a vnitřní jednoty českého státu po vládě Oty Braniborského. V roce 1288 uzavřel sňatek se sestrou uherského krále. Roku 1289 byl zatčen, obviněn ze spiknutí a odsouzen k smrti a ke konfiskaci majetku.

František Antonín Gerstner (1795 - 1840)

Český technik, profesor na polytechnice ve Vídni. Zajímal se o stavby železnic a po studijní cestě do Anglie, kde se seznamoval se základy jejich výstavby, zahájil roku 1823 přípravné práce na první pevninské železnici spojující České Budějovice s Lincem (navrhl ji původně jeho otec František Josef Gerstner). Po zahájení stavby v roce 1827 byl jmenován jejím ředitelem. V roce 1834 odešel do Ruska, kde vystavěl první veřejnou parní železnici v Rusku (Petrohrad - Carské Selo). Poslední roky života trávil v Americe, kde také zemřel.

Josef Gočár (1880 - 1945)

Český architekt, rektor Akademie výtvarných umění v Praze. Patřil k nejvýznamnějším našim architektům meziválečného období. Prošel obdobím kubismu a funkcionalismu. Autor domu U Černé matky boží v Praze, lázeňského domu v Bohdanči a řady staveb v Hradci Králové.

Jaroslav Hašek (1883 - 1923)

Český spisovatel, publicista a novinář. Za 1. světové války se dostal do Ruska, kde se účastnil na straně bolševiků občanské války. Ve své rozsáhlé humoristické a satirické povídkové tvorbě zesměšňoval tradiční životní ideály. Jeho román "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války" se stal jedním z nejvýznamnějších děl české literatury vůbec. Haškova rozsáhlá povídková tvorba vycházela částečně časopisecky, knižně byla vydána až po spisovatelově smrti (Črty, povídky a humoresky z cest, Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona).

Bohumil Havlasa (1852 - 1878)

Český prozaik, účastník bojů balkánských Slovanů a Rusů proti Turkům. Autor historických románů odrážejících dobrodružnou fantastičnost a touhu po exotice (V družině dobrodruha krále, Tiché vody).

Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856)

Český novinář, spisovatel a politik, vynikající satirik, zakladatel české moderní žurnalistiky. Působil jako vychovatel v rodině moskevského šlechtice, ruské poměry kriticky zobrazil ve svých dílech (Obrazy z Rus). Postupně vydával různá periodika (Národní noviny, Slovan). Za novinářskou a politickou činnost byl v letech 1851 - 1855 internován v tyrolském Brixenu. Je autorem množství epigramů a satirických skladeb Křest svatého Vladimíra, Tyrolské elegie a Král Lávra.

František Herites (1851 - 1929)

Český prozaik, novinář a fejetonista. Známé jsou především jeho Maloměstské humoresky a Vodňanské vzpomínky.

Prokop Holý (? - 1434)

Český kněz a politik. Patřil k radikálnímu táborskému husitskému křídlu, od roku 1426 stál v čele táborské polní obce. Byl v čele husitské delegace na basilejském koncilu. Na straně radikálních husitů padl v bitvě u Lipan.

Jan Hraše (1840 - 1907)

Archeolog, středoškolský učitel zeměpisu a dějepisu. Vedle své školní práce se věnoval archeologii. Prozkoumal mohyly v okolí Bechyně, Milevska, Tábora a Českých Budějovic. Při toku říčky Smutné stanovil 11 pohřebišť s více než 1000 hrobů. Podílel se i na tvorbě Ottova slovníku naučného.

Aleš Hrdlička (1869 - 1943)

Americký antropolog českého původu. Studoval složení obyvatel Severní Ameriky a řešil otázku původních obyvatel Nového světa. Později se zabýval i studiem afrických, asijských a australských kmenů. Zastával názor, že Amerika byla osídlena z Asie cestou přes Beringův průliv, razil teorii o jednotném původu celého lidstva. Ve Washingtonu (USA) založil jedno z největších muzeí člověka. Ač prožil téměř celý život v USA, udržoval stálé spojení s vlastí a z jeho darů bylo založeno v roce 1930 Hrdličkovo muzeum člověka při antropologickém ústavu Univerzity Karlovy v Praze.

František Hrubín (1910 - 1971)

Český básník, dramatik, prozaik a překladatel. Autor milostné a reflexívní lyriky, básní oslavujících rodnou zemi (Mávnutí křídel) a vyjadřujících obavu z ohrožení lidské existence (Proměna). Jeho básnická tvorba vyvrcholila sbírkou básní Můj zpěv a lyricko-epickou rozsáhlou básní Romance pro křídlovku. Psal rovněž dramata (Srpnová neděle), prózu (vzpomínková kniha U stolu) a literaturu pro děti (Špalíček pohádek, Paleček). Překládal hlavně francouzskou poezii (Verlaine, Rimbaud).

Rudolf Hrušínský (1920 - 1994)

Český herec, významná osobnost českého moderního divadla. Člen Národního divadla. Řadu rolí vytvořil i ve filmu a televizi (Dobrý voják Švejk, Rozmarné léto, Vesničko má středisková).

Jan Hus (asi 1371 - 1415)

Český myslitel, kazatel a náboženský reformátor. Narodil se v Husinci. Pocházel z chudé rodiny. V roce 1396 dosáhl na pražské univerzitě hodnosti Mistra svobodných umění, v letech 1409 - 1410 byl rektorem univerzity. Roku 1402 se stal kazatelem v Betlémské kapli v Praze. Kritizoval zlořády v církvi a sociální nespravedlnost. Autor řady spisů (Knížky o svatokupectví, O církvi). Do českého pravopisu zavedl diakritická znaménka. Za své názory byl církví pronásledován a stíhán. V roce 1414 odešel do Kostnice (Německo), aby před církevním koncilem obhájil své učení. Byl však zajat a uvězněn. Protože své učení neodvolal, koncil jej odsoudil a nechal 6.července 1415 upálit jako kacíře. Jeho názory a smrt měly rozhodující vliv na vznik husitství. V roce 1999 se papež Jan Pavel II. veřejně omluvil za církev za Husovo upálení.

Mikuláš z Husi (? - 1420)

Český politik, jeden z předních vůdců táborského křídla husitů. Původně byl královským hejtmanem na hradě Hus a v Prachaticích, v roce 1420 se stal jedním z táborských hejtmanů.

Emanuel Chalupný (1879 - 1958)

Český sociolog. Vytvářel vlastní systém sociologie. Autor mnoha studií o nejrůznějších společenských a literárních jevech (o J. Jungmannovi, K. H. Borovském, J. V. Sládkovi, o české národní povaze).

Petr Chelčický (asi 1390 - asi 1460)

Český myslitel a náboženský reformátor. Zřejmě pocházel z nižší šlechty. Většinu svého života prožil se svými žáky v Chelčicích. Důsledně odmítal násilí i boj, jediným východiskem pro něj bylo trpělivé snášení životního údělu. Vyvracel středověké učení o "trojím lidu", podle něhož šlechta měla vládnout, kněží se modlit a lid pracovat. Jeho utopickým ideálem byla rovná pospolitost všech lidí. Odmítal stát, obchod a život ve městech. Autor řady spisů (O trojím lidu, Postila). Jeho myšlenky se staly východiskem pro vznik jednoty bratrské.

Prokop Chocholoušek (1819 - 1864)

Český spisovatel a radikálně demokratický novinář. Psal črty a obrázky ze soudobého života, většinou humoristicky laděné (Kocourkov). Významnější jsou jeho povídky a romány s náměty z českých dějin (Templáři v Čechách, Dcera Otakarova) i z dějin jižních Slovanů (povídkový cyklus Jih). Svojí tvorbou pomáhal vytvářet základy české historické prózy. Za své názory byl pronásledován a řadu let internován. Zemřel při návštěvě svého přítele v Nadějkově.

Cyril Chramosta (1913 - 1990)

Český malíř a grafik. Náměty pro tvorbu čerpal zejména z jihočeské krajiny a ze života zdejších rybářů.

Boleslav Jablonský (1813 - 1881)

Český básník a kněz, vlastním jménem Karel Eugen Tupý. Byl významným účastníkem kulturního a politického života 30. let 18. století a podílel se i na činnosti Tylovy skupiny v Kajetánském divadle. V jeho básnické tvorbě převažovala milostná lyrika, později se orientoval především na vlasteneckou a didaktickou poezii (Moudrost otcovská).

Otakar Jeremiáš (1892 - 1962)

Český skladatel a dirigent. Narodil se v Písku v rodině regenschoriho Bohuslava Jeremiáše. V letech 1913 - 1928 působil v Českých Budějovicích. V letech 1929 - 1945 byl dirigentem rozhlasového orchestru v Praze, od roku 1945 do roku 1950 byl šéfem opery ND v Praze. Z jeho tvorby jsou nejznámější opery Bratři Karamazovi a Enšpígl, kantáty Písně o rodné zemi, melodram Romance o Karlu IV. Autor příruček o instrumentaci a dirigování.

Alois Jirásek (1851 - 1930)

Český romanopisec a dramatik, autor historické prózy. Vytvořil rozsáhlé románové cykly z významných období českých dějin - husitství, doby pobělohorské, národního obrození. V roce 1917 byl spoluautorem Manifestu českých spisovatelů na podporu československé samostatnosti. Z díla: Staré pověsti české, Proti všem, Temno, Psohlavci, F. L. Věk.

Josef John (1802 - 1871)

Lesník ve schwarzenberských službách, zakladatel pralesní rezervace na Boubíně. Absolvoval lesnickou školu v Českém Krumlově a od roku 1838 pracoval jako lesní hospodář na panství Vimperk. Snahu o ochranu boubínského lesa započal v roce 1841 a v roce 1858 bylo jeho úsilí korunováno výnosem o založení pralesní rezervace.

Josef Kaizl (1854 - 1901)

Český národohospodář a politik, pozdější profesor Karlovy Univerzity a od roku 1891 poslanec říšské rady. Byl spoluzakladatelem českého politického realismu a české národohospodářské vědy. V letech 1898 - 1899 byl rakouským ministrem financí.

Vlasta Kálalová - Di Lottiová (1896 - 1971)

Česká lékařka. Všestranná osobnost, vystudovala lékařství a filozofii, ovládala více než deset jazyků včetně orientálních. Založila jedinečný československý chirurgický ústav v Bagdádu (Irák), který také v letech 1925 - 1933 vedla. Vedle lékařské a organizační práce se zde věnovala entomologii a objevila řadu nových druhů hmyzu. Po návratu do vlasti pokračovala v lékařské praxi, po válce přednášela na řadě míst v Evropě i v USA.

Rudolf Kalčík (1923 - 1980)

Český prozaik a filmový scenárista. Pod vlivem oficiální komunistické ideologie zobrazil v povídkách a románech zejména práci a život pohraničníků a příslušníků bezpečnostních sborů (V hraničních horách, Bílý list). Některé jeho prózy byly zfilmovány (Král Šumavy, Drsná planina).

Ferdinand Kindermann (1740 - 1801)

Pedagog a kněz. V letech 1774 - 1784 byl vrchním ředitelem obecních škol v Čechách, od roku 1790 biskup litoměřický. Reorganizoval v Čechách základní školství. Jako děkan kaplického kostela založil v Kaplici německou školu, která realizovala výchovu a vzdělávání na nových zásadách a principech. Usiloval o to, aby ze škol bylo vymýceno násilí, aby se děti učily pomocí příkladů praktickým věcem, potřebným pro život.

Karel Klostermann (1848 - 1923)

Prozaik, představitel realistického venkovského románu. V literárních začátcích psal německy, většinu díla vytvořil však v češtině. Zachytil tradice, život i zvyky obyvatel Šumavy a krásy její přírody. Z jeho díla jsou nejznámější romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a Mlhy na blatech. Jeho povídky jsou soustředěny v souborech V srdci šumavských hvozdů a Pošumavské rapsodie. V románu Skláři zachytil krizi sklářského průmyslu na Šumavě. Upomínky na tuto známou osobnost se na Šumavě dochovaly na řadě míst - Klostermannova socha na Javorníku, Klostermannova stezka z Nicova do Kašperských Hor, Klostermannova vyhlídka u Srní, Klostermannova chata na Modravě atd.

Eduard Kohout (1888 - 1976)

Český herec, vlastním jménem František Kohout. Byl představitelem moderního českého herectví v období po 1. světové válce. Člen Národního divadla. Byl známým interpretem poezie. Kromě divadla byl obsazován i do rolí filmových, televizních a rozhlasových. Autor pamětí "Divadlo aneb Snář".

Jiří Kolář (1914 - 2002)

Český básník a výtvarník. Byl vůdčí osobností Skupiny 42, která vznikla za nacistické okupace. Po roce 1948 nesměl publikovat, kvůli básnické sbírce Prométeova játra strávil devětměsíců ve vazbě. V 60. letech se věnoval experimentální poezii, později básnickou tvorbu opustil a věnoval se výtvarnému umění. Soustředil se na metodu koláže a vytvořil nové varianty této techniky (chiasmáž, muchláž, proláž, roláž). Jako signatář Charty 77 byl pronásledován komunistickým režimem, a tak odešel do emigrace. Od roku 1981 žil v Paříži. Po roce 1989 se vrátil do vlasti.

Antonín Koniáš (1691 - 1760)

Český jezuita a misionář, symbol období protireformace. Kromě kazatelské činnosti zabavoval a pálil nekatolické knihy. Známý je jeho soupis nedovolených knih Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající, k vykořenění zamykající. Psal i duchovní poezii a naučnou náboženskou literaturu.

Matěj Kopecký (1775 - 1847)

Český loutkář, významný představitel loutkového obrozeneckého divadla. Část života prožil v Miroticích, kde měl obchod s textilem. V roce 1811 přišel při požáru o veškerý majetek a začal se věnovat loutkářství. Řadu her napsal, jiné převzal a upravil (Johanes doktor Faust). Jeho sebrané hry byly poprvé knižně vydány v roce 1862.

Adolf Kosárek (1830 - 1859)

Významný český malíř. Studoval na pražské Akademii. Ve svém díle se snažil zobrazit ideál romantické krajiny. Postupně směřoval od romantismu k realismu. V závěru své tvorby dospěl k syntetické a monumentální formě (Selská svatba).

František Štěpán Kott (1825 - 1915)

Český středoškolský profesor a významný lexikograf. Působil v Jindřichově Hradci, Jičíně, Olomouci, Praze. Založil soukromou vyšší dívčí školu v Jičíně. Od roku 1890 byl členem České akademie věd a umění. Je autorem sedmisvazkového Česko-německého slovníku.

Jan Pravoslav Koubek (1805 - 1854)

Český básník a překladatel. Byl profesorem na Vysoké škole zemědělské  Praze a v Českých Budějovicích. Jeho poezie se obrací k národní minulosti (Tři sestry, Hroby básníků slovanských) a k soudobé společnosti (Sněm český, Rokoko, Krotké znělky, Básníkova cesta do pekel, ...).

Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535 - 1604)

Český šlechtic a významný rybníkář. Byl purkrabím v Českém Krumlově a od roku 1569 regentem rožmberského panství. Vybudoval řadu jihočeských rybníků (Rožmberk, Svět a další). Zakládal též pivovary a ovčíny. Vybudoval také průplav Nová řeka.

František Křižík (1847 - 1941)

Český elektrotechnik a vynálezce. Značnou měrou se zasloužil o rozvoj českého elektrotechnického průmyslu. Světového významu dosáhl jeho vynález samočinného regulátoru elektrické obloukovky. Postavil první elektrickou dráhu v Praze (1891) a meziměstskou elektrickou dráhu z Tábora do Bechyně (1902). Podstatně se zasloužil o zdar Jubilejní výstavy v Praze v roce 1891.

Ludvík Kuba (1863 - 1956)

Český malíř, hudebník, spisovatel a národopisec, profesor Akademie výtvarných umění. Jeho výtvarné práce se orientovaly zejména na krajinomalbu, zátiší a portrét. Byl představitelem pozdního impresionismu a koloristické malby. Ve své sběratelské tvorbě se zaměřil především na folklórní tradice Lužice, jihoslovanských oblastí a Ruska. Z této jeho činnosti se dochovala patnáctisvazková sbírka Slovanstvo ve svých zpěvech. Autor vzpomínkové knihy Zaschlá paleta.

Vojtěch Lanna (1805 - 1866)

Český průmyslník. Podnikal v oboru dřevařského průmyslu a lodní dopravy. Podílel se na regulaci řek (Lužnice, Vltava), na stavbě železnic a mostů.

Richard Lauda (1873 - 1929)

Český malíř a grafik. Věnoval se zejména krajinomalbě, inspiraci čerpal hlavně na Táborsku a Jistebnicku. Důležitou část jeho díla tvoří tvorba pro děti, zvláště ilustrace a obrazy určené pro školní výuku.

Lubomír Lipský (1923)

Český herec. Vytvořil role v divadle (hry Shakespearovy), filmu (Cirkus bude, Šest medvědů s Cibulkou) i v televizi (Tři chlapi v chalupě).

Oldřich Lipský (1924 - 1986)

Český filmový scénárista a režisér, významná osobnost českého filmu 20. století (Šest medvědů s Cibulkou, Limonádový Joe, Marečku, podejte mi pero, Tři veteráni).

Šimon Lomnický z Budče (1552 - asi 1622)

Český spisovatel, významný literát předbělohorské doby. Byl především autorem katolických duchovních písní (Písně nové).Vedle písní psal také veršované dramatické skladby, kterými se stavěl proti světským hříchům. Z jeho moralistních próz je nejznámější Kupidova střela, která brojí proti hříchu smilstva.

Auguste Lumière (1862 - 1954) a Louis Lumière (1864 - 1948) [lymiére]

Francouzští vynálezci. Sestrojili kinematograf (přístroj, jenž byl zároveň kamerou, projektorem a zařízením na kopírování filmů) a v roce 1895 v Paříži poprvé předvedli pohyblivý film.

Baltazar Maggi [madži] (kolem 1550 - 1619)

Italský architekt. Působil v jižních Čechách, kde se stal nejvýznamnějším představitelem manýrismu. Přestavěl řadu hradů (Český Krumlov, Bechyně, Jindřichův Hradec, Hluboká) na zámky.

Gustav Mahler [máler] (1860 - 1911)

Rakouský hudební skladatel a dirigent. Byl ředitelem a dirigentem dvorní opery ve Vídni. Jako dirigent působil i v divadlech v Olomouci a v Praze. Zkomponoval devět symfonií a řadu písňových cyklů, často rozsáhlých a vyžadujících velký provozovací aparát. Udržoval stálé styky s českou kulturou a jejími představiteli.

Anton Erhard Martinelli (1684 - 1747)

Rakouský stavitel italského původu. Významný představitel architektury období baroka. Autor projektu Invalidovny v Budapešti (Maďarsko) a řady dalších významných staveb. Podílel se významnou měrou na přestavbě zámku Hluboká nad Vltavou.

Jiří Mařánek (1891 - 1959)

Český prozaik, autor groteskních satir a historické prózy. Nejznámějším dílem je trilogie o rodu Rožmberků (Barbar Vok, Romance o Závišovi, Petr Kajícník). Je autorem libret k operám O. Ostrčila (Honzovo království). Napsal životopisný román o B. Smetanovi (Píseň hrdinného života).

Adam Michna z Otradovic (asi 1600 - 1676)

Český hudební skladatel, básník a varhaník. Od roku 1645 byl varhaníkem v Jindřichově Hradci. Autor tří souborů duchovních písní na vlastní české texty (Česká mariánská muzika, Loutna česká, Česká svatoroční muzika). Některé Michnovy písně zlidověly. Druhou část jeho díla představují chrámové skladby na latinské liturgické texty.

Oskar Nedbal (1874 - 1930)

Český skladatel a dirigent. Autor populárních operet (Polská krev, Vinobraní) a baletu Z pohádky do pohádky. Jako dirigent působil v Praze, Vídni a Bratislavě. Byl violistou Českého smyčcového kvarteta.

Jan Nepomucký (? - 1393)

Český kněz, generální vikář, vl. jménem Jan z Pomuka. Ve sporu českého arcibiskupa s králem Václavem IV. byl zajat a zemřel na následky mučení. Jeho tělo bylo svrženo z Karlova mostu do Vltavy. Církví uctíván proto, že zemřel, když údajně odmítl prozradit zpovědní tajemství. Blahoslaven 1721, svatořečen roku 1729.

Jan Neruda (1834 - 1891)

Český básník, prozaik, novinář, literární a divadelní kritik, jedna z nejvýznamnějších postav české kultury 2. poloviny 19. století. Byl hlavním představitelem literární generace májovců. Napsal přes 2000 fejetonů a svým novinářským stylem ovlivnil další vývoj české žurnalistiky. Těžiště jeho tvorby je v básnických sbírkách (Písně kosmické, Balady a romance, Zpěvy páteční) a v próze (Povídky malostranské).

Štěpánek Netolický (? - 1538)

Štěpánek z Netolic byl vrchním porybným pánů z Rožmberka na třeboňském panství. Vypracoval návrh třeboňské rybničné soustavy, který dokončil v roce 1506. Jeho uskutečněním se proslavil další známý rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. Štěpánek Netolický vybudoval napájecí a regulační kanálu Zlatá stoka.

Josef Niklas (1817 - 1877)

Český architekt období historismu. Z jeho prací jsou nejznámější realizované návrhy dřevěného Novoměstského divadla v Praze, proboštství na Vyšehradě nebo zámek v Jetřichovicích.

Vítězslav Novák (1870 - 1949)

Český hudební skladatel, profesor a rektor pražské konzervatoře. Jeho hudba je ovlivněna impresionismem, který spojoval s prvky lidové hudby. Je autorem řady oper (Zvíkovský rarášek, Lucerna, Dědův odkaz), symfonických básní (Jihočeská suita), kantát (Bouře), písňových cyklů (Údolí nového království) i klavírních skladeb.

Otakar Ostrčil (1879 - 1935)

Český hudební skladatel a dirigent. 1920 - 1935 šéf opery Národního divadla v Praze. Je autorem několika oper (Kunálovy oči, Poupě, Legenda z Erinu, Honzovo království). Z jeho melodramat jsou nejznámější: Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici, Balada česká. Tvořil i orchestrální a komorní skladby, sbory a samostatné písně (např. Osiřelo dítě).

Ladislav Mikeš Pařízek (1907 - 1968)

Český spisovatel a prozaik. Látky pro své knihy čerpal ze zkušeností z cest po Africe (Zlaté pobřeží, Africké svítání, K pramenům Nigeru). Autor knih pro mládež Řeka kouzelníků a Kraj dvojí oblohy.

Mikuláš z Pelhřimova (? - 1459)

Český kněz, od počátku stoupenec radikálního křídla husitského hnutí. V období 1420 - 1434 stál v čele husitského duchovenstva a vystupoval vždy jako stoupenec táborských náboženských doktrín. Po porážce radikálních husitských sil u Lipan se snažil zabránit definitivnímu zhroucení husitských idejí. Po odsouzení táborského učení na sněmu v Kutné Hoře, jehož se zúčastnil jako obhájce husitských myšlenek, byl uvržen do žaláře a tam zemřel.

Antonín Matěj Píša (1902 - 1966)

Český básník, literární a divadelní kritik a novinář. Patřil k wolkrovské básnické generaci (básně Dnem i nocí), jejímž mluvčím byl i jako kritik (Soudy, boje a výzvy). Programový hlasatel proletářské poezie. Výbory z jeho kritik vyšly až posmrtně (K vývoji české lyriky). Vydával díla českých autorů, zejména J.Wolkra a M. Majerové.

Jan Vlastislav Plánek (1789 - 1865)

Český národní buditel a obrozenecký básník. Byl truhlářem ve Strakonicích. Podporoval literaturu a divadlo a zabýval se také historií Strakonic.

Křišťan z Prachatic (asi 1360 - 1439)

Český husitský kněz, astronom a matematik. Zabýval se také botanikou a medicínou. Rektor pražské univerzity. Je znám jako stoupenec Mistra Jana Husa. V průběhu husitského hnutí přešel na stranu měšťanské opozice. Je autorem Lékařských knih (soupis léků a lékařských postupů) a latinského Herbáře. Zabýval se i chronologií, sestavováním kalendářů a astrologií. Jeho hvězdářské tabulky se užívaly ještě v 16. století.

Stanislaus Prowazek (1875 - 1912)

Německý zoolog a parazitolog českého původu. Řadu let pracoval v Ústavu tropické hygieny v Hamburku. Objevil původce skvrnitého tyfu.

Antonín Jaroslav Puchmajer (1769 - 1820)

Český básník, překladatel a vlastenecký kněz. V pěti svazcích básnických almanachů (Sebrání básní a zpěvů, Nové básně) seskupil první obrozenecké básníky. Byl autorem ód, bajek a lyrických veršů. Překládal z šesti jazyků včetně latiny a řečtiny.

Přibík Pulkava z Radenína (? - před 1380)

Český kronikář. Rektor pražské školy u svatého Jiljí a farář v Chudenicích. Počátkem 40. let 14. století byl pověřen Karlem IV. sepsáním latinsky psané Kroniky české. Ta byla přes svoji historickou nepřesnost velmi populární a stala se jedním z pramenů pro dějepisectví 16. století.

Jan Evangelista Purkyně (1787 - 1869)

Český přírodovědec a filosof, národní buditel. Působil jako profesor na univerzitě v Praze a ve Vratislavi (Polsko), kde založil první fyziologický ústav v Evropě. Byl organizátorem vědeckého a kulturního života. Roku 1825 objevil buněčné jádro a objasnil význam buňky jako základní stavební a funkční jednotky rostlinných i živočišných organismů.

Vlastimil Rada (1895 - 1962)

Český malíř, grafik a ilustrátor, profesor Akademie výtvarných umění v Praze. Významný představitel české realistické tradice. Navazoval na mánesovskou a alšovskou tvorbu. Ilustrátor klasické české, ruské a anglické literatury.

Alfréd Radok (1914 - 1976)

Divadelní a filmový režisér. Narodil se roku 1914 v Kolodějích nad Lužnicí. Vystudoval režii a řadu let byl režisérem Národního divadla v Praze. Věnoval se činohře, opeře i operetě. Svůj talent uplatnil i ve filmu (Divotvorný klobouk, Dědeček automobil atd.). Byl tvůrcem Laterny magiky a významně se podílel na její realizaci na Světové výstavě v Montrealu (1967). Zemřel v roce 1976 ve Vídni.

Emil Radok (1918 - 1994)

Český filmový režisér. Narodil se v Kolodějích nad Lužnicí. Vystudoval režii. Věnoval se zejména audiovizuálním dílům. Byl spolutvůrcem polyekranu. Zemřel roku 1994 v Montrealu.

Václav Vavřinec Reiner [rajner] (1689 - 1743)

Český malíř období vrcholného baroka. Maloval zejména krajiny, výjevy z bitev a portréty. Jeho díla (zvláště nástropní fresky) jsou často ve stavbách K. I. Dienzenhofera.

Antonín Rezek (1853 - 1909)

Český historik, profesor Karlovy univerzity. Zabýval se zejména českými politickými dějinami 16. a 17. století a dějinami českého náboženského hnutí. Mezi jeho stěžejní práce patří především Dějiny vlády Ferdinanda I. V Čechách a Dějiny Čech a Moravy nové doby.

Jan Roháč z Dubé (? - 1437)

Český šlechtic a hejtman husitských vojsk. Po Žižkově smrti se stal významným představitelem sirotků. Od roku 1426 žil na hradě Sionu u Kutné Hory. Odmítl nástup Zikmunda Lucemburského na český trůn a zahájil proti němu odboj. Byl prohlášen za škůdce země, Sion byl dobyt a Jan Roháč společně s třiapadesáti druhy v Praze popraven.

Josef Rosenauer (1735 - 1804)

Projektant a stavitel Schwarzenberského plavebního kanálu. Původně lesní adjunkt, byl po studiích ve Vídni jmenován lesním inženýrem v Českém Krumlově. Od roku 1791 ředitel Schwarzenberské vodní dopravy dřeva. Vypracoval projekt plavební stoky umožňující plavit dřevo ze Šumavy do Vídně.

František Roubík (1890 - 1974)

Český historik, člen Československé akademie věd. Byl autorem řady historicko-vlastivědných studií k českým dějinám. Z jeho prací patří mezi nejvýznamnější Dějiny Chodů u Domažlic, Soupis map českých zemí, Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách.

Lev z Rožmitálu (? - 1485)

Český šlechtic, stoupenec Jiřího z Poděbrad (jeho sestra Johana byla Jiřího manželkou). V roce 1465 jej král Jiří vyslal v čele poselstva do západní Evropy. Tato mise měla za cíl navázat jednání s panovníky západoevropských zemí o trvalém míru. Cestu poselstva zdokumentoval účastník výpravy Václav Šašek z Bířkova a jeho deník zpopularizoval v próze Z Čech až na konec světa Alois Jirásek.

Mikuláš Ruthard z Malešova (? - 1576)

Poslední člen vladyckého rodu Ruthardů. Původně purkrabí na Velharticích, později hejtman v Nové Bystřici a od roku 1568 byl hejtmanem v Třeboni. V jejím okolí založil několik rybníků, mezi nimi i rybník Staňkovský.

Giovanni Santini (1677 - 1723)

Český architekt italského původu (známý také pod českým jménem Jan Blažej Santini), jeden z nejoriginálnějších architektů středoevropského vrcholného baroka. Pracoval zejména pro církevní řády (klášter v Sedlci u Kutné Hory, klášter na Zbraslavi a v Kladrubech) a šlechtu. Tvůrce tzv. české barokní gotiky.

August Sedláček (1843 - 1926)

Český historik a archivář. Pracoval jako archivář města Písek. V Písku rovněž dokončil své monumentální historické dílo, patnáctisvazkové Hrady, zámky a tvrze království Českého. Z dalších prací jsou nejvýznamnější Úplný místopisný slovník historický království Českého nebo Českomoravská heraldika. Jeho práce patří mezi základy českého dějepisectví.

Friedrich Schiller [šiler] (1759 - 1805)

Německý dramatik a básník. Byl přítelem a spolupracovníkem Goethovým. Jeho tvorbu charakterizuje morální opravdovost a zaujetí při hlásání mravních a uměleckých ideálů. Autor dramat Loupežníci, Úklady a láska, Valdštejn.

Jan Adolf Schwarzenberg [švarcnberk] (1615 - 1683)

Rakouský politik, v Čechách získal šlechtické obyvatelské právo. Zastával významné funkce na rakouském císařském dvoře (mimo jiné prezident říšské tajné rady). Jeho zásluhy přispěly k povýšení rodu mezi říšská knížata.

Josef Skupa (1892 - 1957)

Český loutkoherec, režisér a scénograf, významná postava českého a světového loutkového divadla. Vytvořil známou dvojici loutek Spejbla a Hurvínka. V roce 1945 založil pražské Divadlo Spejbla a Hurvínka. V letech 1933 - 1957 byl prezidentem mezinárodní loutkářské federace UNIMA.

Ferdinand Sládek (1872 - 1943)

Hudební pedagog a skladatel, sběratel a upravovatel lidových písní. Narodil se v Ledenicích. Působil jako učitel v Českém Krumlově a Praze. Věnoval se sběru a popularizaci lidových písní. Je autorem řady zpěvníků.

Bedřich Smetana (1824 - 1884)

Český hudební skladatel a dirigent, jeden ze zakladatelů české národní hudby. Působil mimo jiné ve Švédsku, v Praze jako kapelník Prozatimního divadla. Autor řady oper (Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Čertova stěna), symfonických básní (cyklus Má vlast), komorních skladeb (smyčcový kvartet Z mého života), klavírních skladeb, písní a sborů.

Antonín Sova (1864 - 1928)

Český básník a prozaik, představitel literárního impresionismu. Psal zejména přírodní a intimní lyriku (Květy intimních nálad, Z mého kraje). Důležité jsou i jeho vlastenecké básně z období 1. světové války (Zpěvy domova) a milostná intimní lyrika (Lyrika lásky a života, Drsná láska). Ve stínu jeho díla básnického zůstávají prózy Ivův román nebo Pankrác Budecius, kantor.

Karel Stehlík (1912 - 1985)

Malíř jihočeské krajiny. Ve svých pracech zobrazoval jednak přeměny rodného kraje, jednak se orientoval na tvorbu z cest. Řadu let působil na milevských školách jako učitel výtvarné výchovy.

Ladislav Stehlík (1908 - 1987)

Český básník a prozaik. Ve svých verších (Kvetoucí trnka, Vratečín) i prózách (Země zamyšlená), většinou impresionisticky laděných, se vyznává z lásky k jižním Čechám. Autor básní pro děti.

Adalbert Stifter [štiftr] (1805 - 1868)

Rakouský prozaik, inspektor státních škol v Linci (Rakousko). Silně na něho působila příroda Šumavy a život jejích obyvatel, který zobrazil ve svých literárních dílech. Napsal řadu novel a několik románů. Typický je pomalý tok děje prokládaný líčením přírody a krajiny. Nejznámějším je třídílný román z českých dějin Vítek, výchovný román Pozdní léto a povídka Křišťál. Upomínkou na spisovatele je malé muzeum zřízené v jeho rodném domě v Horní Plané, kde byla také odhalena jeho socha. Básníkovu osobu připomíná i kamenný obelisk na vrcholu jezerní stěny nad Plešným jezerem.

Karel Strakatý (1804 - 1868)

Český pěvec, člen Stavovského divadla (1827 - 1857). V roce 1834 při premiéře Tylovy hry Fidlovačka vůbec poprvé interpretoval pozdější českou hymnu, píseň Kde domov můj.

Ladislav Stroupežnický (1850 - 1892)

Český dramatik a prozaik. Byl prvním dramaturgem Národního divadla, vedle toho se věnoval i psaní. Mezi jeho nejznámější díla patří zejména historické veselohry Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová a hra ze života soudobé jihočeské vesnice Naši furianti.

Růžena Svobodová (1868 - 1920)

Česká prozaička, celoživotní přítelkyně F.X.Šaldy. Byla představitelkou literárního impresionismu (Černí myslivci). Ve svém díle zachycovala zejména příběhy ženských hrdinek (Přetížený klas, Milenky, Pěšinkami srdce). Pochována je na vyšehradském Slavíně.

Otakar Ševčík (1852 - 1934)

Český houslista a houslový pedagog. Narodil se v Horažďovicích, řadu let působil jako houslový virtuos v Salzburgu (Rakousko) a Kyjevě (Ukrajina). Na přelomu století působil na pražské konzervatoři a od roku 1907 vedl v Písku svou mistrovskou školu až do smrti.

Karel Škréta (1610 - 1674)

Český malíř období baroka. Soustředil se zejména na oltářní obrazy a portréty.

Fráňa Šrámek (1877 - 1952)

Český básník, prozaik a dramatik. V mládí buřič a anarchista, později básník milostného citu, opojený přírodou a mládím. Z jeho díla jsou nejznámější román Stříbrný vítr, básnické sbírky Modrý a rudý a Splav, drama Měsíc nad řekou.

Karel Štěch (1908 - 1982)

Český malíř, grafik a ilustrátor. Ve svých pracích se obracel k jihočeským lidem a náměty čerpal zejména z problematiky sociálního postavení prostých lidí. Byl i významným jihočeským krajinářem, v grafických cyklech zobrazil jihočeské hrady a zámky. Ilustroval knihy P. Bezruče, K. H. Máchy, K J. Erbena, J. Nerudy.

Alfons Šťastný (1831 - 1913)

Český politik a publicista, zakladatel agrárního směru v české politice. Byl poslancem českého sněmu a vydavatelem Selských novin (1889 - 1912).

Maxmilián Štván (1775 - 1819)

Český herec, dramatik a překladatel antických autorů. Narodil se v Němčicích nedaleko Volyně, zemřel v Českém Krumlově.

Václav Tille (1867 - 1937)

Český literární historik, divadelní a filmový teoretik. Používal pseudonymu Václav Říha. Zajímal se i o lidovou slovesnost, sbíral pohádky (České pohádky do roku 1845) a sám byl jejich autorem (sbírka Čtení zimního času). Autor monografie o Boženě Němcové.

Jiří Trnka (1912 - 1969)

Český výtvarník, ilustrátor, scénárista a režisér animovaných filmů (Bajaja, Staré pověsti české, Švejkova budějovická anabáze), jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu. Ilustrátor dětských knih (Karafiátovi Broučci).

Hermína Týrlová (1900 - 1993)

Česká režisérka, jedna ze zakladatelů českého animovaného filmu (Vzpoura hraček, Vlněná pohádka).

Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856)

Český dramatik, herec, prozaik a novinář. Významný představitel vlasteneckého romantismu. Jeden z hlavních představitelů a organizátorů národního kulturního života 19. století. Usiloval o založení stálého národního divadla. První překladatel W. Shakespeara do češtiny. Autor řady divadleních her (Fidlovačka, Paličova dcera, Tvrdohlavá žena, Kutnohorští havíři, Jan Hus, Žižka z Trocnova, ...).

Johannes Urzidil (1896 – 1970)

Česko-německý spisovatel a publicista. Některá jeho díla mají vztah ke Zvonkové a okolí (Na hranici). Vedle beletrie se věnoval dějinám umění (Goethe in Böhmen). Povídka Černopláštník čerpá z dětství spisovatele Adalberta Stiftera. Po emigraci v roce 1939 žil až do své smrti většinou v USA.

Vintíř (? - 1045)

Svatý Vintíř (Günter) byl mnichem v benediktinském klášteře v Bavorsku, později žil jako poustevník v pralesích Šumavy. Se svými druhy obnovil obchodní stezku spojující Čechy s Bavorskem. Jako blízký přítel knížete Oldřicha a jeho syna Břetislava byl prostředníkem v jednáních mezi českými a německými panovníky. Zemřel v roce 1045 ve své poustevně na Březníku (u Hartmanic). Pohřben je v benediktinském klášteře v Břevnově (Praha).

Natanael Vodňanský z Uračova (1563 - 1621)

Český humanista, vzdělanec a občasný spisovatel. Jako úředník české královské komory se zúčastnil roku 1609 jednání stavů o Majestát Rudolfa II., v letech 1618 - 1620 byl členem direktorské vlády. Po porážce na Bílé hoře byl jedním z popravených vůdců odboje.

Petr Vok z Rožmberka (1539 - 1611)

Český šlechtic a politik, mladší bratr Viléma z Rožmberka. V mládí vedl bouřlivý život. Přestoupil od katolicismu k luteránství a pak k jednotě bratrské. Byl předním činitelem českých protestantských stavů. Od roku 1569 sídlil na zámku Bechyni, od roku 1592 jako vladař v Českém Krumlově a od roku 1602 v Třeboni, kde vybudoval renesanční zámek do něhož přenesl rodinný archiv a kde vytvořil jednu z největších knihoven v Evropě. V letech 1606 - 1609 byl aktivním účastníkem stavovské opozice proti císaři. Při vpádu pasovských v roce 1611 obětoval rožmberský stříbrný poklad na žold pasovských, aby uchránil obyvatele jižních Čech před vojenskými útrapami. Zemřel bezdětný jako poslední člen svého rodu.

Karl Maria von Weber [vébr] (1786 - 1826)

Německý hudební skladatel a dirigent, představitel raného romantismu. Byl autorem oper (Čarostřelec), koncertů, chrámové a jiné hudby.

Karel Weis [vajs] (1862 - 1944)

Český hudební skladatel a folklorista. Je autorem řady oper (Viola, Lešetínský kovář, Bojarská nevěsta), kantát (Triumfátor), operet, písní, sborů a orchestrálních skladeb. Sbíral a upravoval lidové písně, které uspořádal do sborníků Český jih a Šumava v písni.

Zikmund Winter (1846 - 1912)

Český historik a prozaik. Zájem o život v Čechách 15. až počátku 17. století ho přivedl ke studiu archivních materiálů, z nichž čerpal informace pro své historické i beletristické práce. Autor řady próz (Rozina sebranec, Nezbedný bakalář) a odborných děl (Kulturní obraz českých měst, Děje vysokých škol pražských). Nejvýznamnějším dílem je román Mistr Kampanus, v němž zobrazil životní příběh humanistického básníka Jana Kampana Vodňanského.

Karel Zeman (1911 - 1989)

Český filmový scénárista, režisér a výtvarník, jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu. Jeho filmy (Cesta do pravěku, Baron Prášil, Ukradená vzducholoď) dosáhly mezinárodního uznání.

Julius Zeyer (1841 - 1901)

Český básník, dramatik a prozaik. Ve svém díle se nechal inspirovat evropskou i národní mytologií a Orientem, kde hledal krásu a opravdové příběhy lidského ducha (epické skladby Vyšehrad, Karolinská epopea, Ossianův návrat). Z prózy patří mezi nejznámější Román o věrném přátelství Amise a Amila. Byl autorem romantických dramat (Radůz a Mahulena, Libušin hněv, Šárka, Neklan, ...).

Čeněk Zíbrt (1864 - 1932)

Český národopisec a kulturní historik. V roce 1891 spoluzaložil časopis Český lid, zabývající se lidovým uměním (vychází dodnes). Po celý život sbíral lidové zvyky. Napsal na 700 prací a statí z kulturní historie, etnografie a bibliografie (Staročeské výroční obyčeje, Bibliografie české historie).

Josef Zítek (1832 – 1909)

Český architekt, profesor na Polytechnickém ústavu v Praze. Absolvoval studia na polytechnické škole v Praze a ve Vídni a na Akademii v Praze. Vycházel z vídeňské novorenesance a severoitalské pozdně renesanční architektury. Mezi jeho významná díla patří muzeum ve Výmaru, Národní divadlo a Rudolfinum v Praze, Mlýnská kolonáda v Karlových Varech.

Jan Zrzavý (1890 - 1977)

Český malíř, ilustrátor, grafik a scénický výtvarník, představitel české výtvarné avantgardy počátku 20. století. Jeho raná tvorba byla ovlivněna kubismem, počátkem 20. let 20. století již tvořil pod vlivem neoklasicismu. Významnou složku jeho díla představuje krajinomalba.

Jan Želivský (? - 1422)

Český kněz, člen premonstrátského řádu. Představitel radikálního husitství. V roce 1419 byl organizátorem defenestrace novoměstských konšelů. V létě 1421 získal moc v celé Praze, jeho postup však vyvolal odpor, a tak byl se svými stoupenci popraven.

Jan Žižka (kolem 1360 - 1424)

Český vojevůdce a husitský hejtman. V roce 1412 vstoupil do služby krále Václava IV. Stal se stoupencem radikálního husitství a podílel se na defenestraci novoměstských konšelů roku 1419. Po založení Tábora se stal jedním z jeho hejtmanů. Když se po dvou letech s tábority názorově rozešel, založil se svými stoupenci vlastní husitský svaz ve východních Čechách. Vytvořil obrannou vojenskou taktiku opírající se o vozovou hradbu. Byl geniálním vojevůdcem, velel vojsku i v době, kdy byl zcela slepý, a neprohrál žádnou ze svedených bitev (u Sudoměře, na Vítkově, u Malešova a další).