akropole |
V antickém Řecku opevněné návrší uvnitř města s chrámem, sídlem vladaře apod. U hradišť opevněné návrší se sídlem náčelníka nebo vládce a posvátným okrskem. |
antracit |
Nejvýše prouhelněné velmi lesklé uhlí. Hoří bez kouře, zahříváním měkne, není koksovatelný. Má vysokou výhřevnost. Používá se zejména jako palivo v metalurgii. |
ambit |
V klášterech klenutá chodba kolem čtvercového nebo obdélného rajského dvora, otevřená do něho arkádami. V baroku též u poutních kostelů. |
apsida |
V křesťanské architektuře půdorysně patrný výklenek (přístavek) pro oltář. Známé jsou apsidy u románských rotund. |
arkáda |
Oblouk na pilířích nebo sloupech. U nádvoří obklopených arkádovými ochozy mluvíme o arkádových dvorech. Mohou být i vícepatrové. |
arkýř |
Ze zdiva vystupující krytý balkón, posazený např. na krakorcích nebo konzolách (dekorativní kamenné nosníky). |
augustiniáni |
Členové katolických řádů žijících podle řehole svatého Augustina a zaměřených na duchovní péči ve městech a na intelektuální práci. Řád augustiniánů eremitů (poutníků) obutých byl založen v roce 1256 a měl i ženskou řeholi. V l6. století vznikla přísnější odnož řádu, tzv. bosí augustiniáni. |
balvanový proud |
nahromadění balvanů vzniklé přemístěním úlomků v mělké terénní brázdě na svazích s malým sklonem. Balvanové proudy mají zpravidla protáhlý jazykovitý tvar a často vybíhají z vrcholových kamenných moří. |
bazilika |
V antice veřejná stavba, u nás chrám skládající se z lichého počtu lodí. Střední chrámová loď bývá vyšší než lodě boční, případně k ní přiléhá příčná loď. |
borky |
Rašelinné cihly, které sušené sloužily jako topivo. Dobývaly se na rašeliništích v okolí Soběslavi a na Třeboňsku. |
benediktini |
Členové mnišského řádu založeného Benediktem z Nursie. Původně žili v samostatných opatstvích, rysy jednotného řádu získali až v 19. století. |
cimbuří |
Zubaté zakončení horní části středověkého opevnění (hradeb, věží). Umožňovalo krytí a zároveň výhled obráncům, zejména střelcům z kuší. |
cisterciáci |
Členové katolického mnišského řádu, který se roku 1098 oddělil od benediktinů. Cisterciáci se zasloužili o šíření gotiky a zavádění nových zemědělských metod. |
dominikáni |
Členové katolického řeholního řádu založeného na počátku 13. století sv. Dominikem. Věnují se vyučování, bádání, vydavatelské činnosti a duchovní péči zejména mezi inteligencí. Ve středověku bývali pověřováni inkvizicí. |
donjon [donžon] |
Hlavní hradní nebo zámecká věž čtverhranného půdorysu. Spojuje v sobě obrannou a obytnou funkci. |
duna |
Též pískový přesyp. Terénní vyvýšenina tvořená navátým pískem. |
empora (tribuna) |
Vyvýšené místo nebo prostor, zejména v kostelech. Používá se i označení tribuna. |
flusárna |
Dílna na výrobu drasla. Pálením dříví v milířích vznikal dřevěný popel, který flusiedři dávali do sudu se sítem a prolévali vodou. Do džberu pod sítem prokapával louh a vyvářel se do sucha na surové draslo (flus, salajku, potaš). Draslo sloužilo k výrobě mazlavých mýdel. |
františkáni |
1. V širším smyslu členové katolických řádů vycházejících z odkazu Františka z Assisi. Jejich společnými zásadami je chudoba a touha sloužit chudým. Patří k nim zejména menší bratři, kapucíni a klarisky. 2. V užším smyslu členové řeholního řádu menších bratří (potvrzen papežem roku 1517). |
ghetto |
Židovská čtvrť, ve středověku obvykle oddělena od křesťanské části města hradbami. Původně bylo výrazem odlišnosti židovské kultury, později znakem neplnoprávnosti židovského obyvatelstva. V době osvícenství započalo rušení ghett, vyvrcholilo v době průmyslové revoluce při velkých přestavbách měst. |
gloriet |
Drobný pavilón v parku, v lázních, na vyhlídkovém místě apod. |
grafit |
Měkký, černý nekovový nerost známý též pod jménem tuha. Používá se v elektrotechnice k výrobě elektrod, ve strojírenství jako mazadlo, jako moderátor v jaderných reaktorech a k výrobě tužek. V ČR jsou jeho nejznámější naleziště v jižních Čechách. |
granulit |
Světlá, silně přeměněná hornina, složená hlavně ze živců, křemene, granátu. Dříve byla nazývána také "bělokámen". |
hamr |
Z němčiny (der Hammer = kladivo, buchar). Používá se jako pojmenování pro dílnu, v níž se zkujňuje železo a tepou kovy. |
helmice |
Zastřešení věže. Podle tvaru může být kuželové, jehlancové, cibulové nebo zvonové. |
hospic (špitál) |
Útulek pro pocestné budovaný při kostelech a klášterech, později dům pro staré a nemocné. Používá se rovněž pojmu hospitál (špitál). Hospitály spravovala špitální bratrstva a některé řády. |
hyalitové sklo |
Zvláštní druh skla, označovaný též "kamenné" nebo "černé" sklo. Nepropouští světlo, má vysoký lesk a mimořádnou tvrdost. Jeho dekorativnost zvyšovalo pozlacování a broušení. Vedle černého hyalitu se vyráběl i červený a mramorovaný. Hyalitové sklo bylo poprvé vyrobeno v Buquoyovských sklárnách v Jiříkově Údolí na Novohradsku. Odtud se jeho výroba rozšířila do mnoha skláren v Novohradských horách i do skláren šumavských. |
jezuité |
Členové katolického řádu nazvaného Tovaryšstvo Ježíšovo. Byl založen roku 1534, prováděl misijní činnost a podporoval vzdělání. V našich zemích jezuité sehráli významnou roli při pobělohorské rekatolizaci. Roku 1773 byl řád zrušen a v roce 1814 opět obnoven. |
johanité |
Členové nejstaršího katolického rytířského řeholního řádu (Rytířský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského). Vznikl v době křížových výprav. V čele stojí velmistr, územně se řád dělí na velkopřevorství a převorství (komendy). |
kamenné moře |
Někdy též balvanová moře. Zpravidla rozsáhlejší plošné balvanové pokryvy na temenech horských hřbetů a na mírných svazích. Vznikají zpravidla mrazovým zvětráváním skalních výchozů s následným odnosem jemných částic. |
kapitula |
Kněží sdružení při biskupském nebo jiném kostele a vázaní určitými povinnostmi. Členové kapituly se nazývají kanovníci. Pojmu se užívá také pro shromáždění v řeholních společenstvích, které přijímá důležitá rozhodnutí (volba představeného apod.). |
kapucíni |
Členové katolického žebravého řádu založeného roku 1528. Věnují se zejména evangelizaci a sociální práci mezi postiženými a chudými. |
kapitulní síň |
Prostor určený ke shromažďování řeholníků v klášteře nebo kanovníků v kapitule. Bývá připojena k ambitům. |
kar |
Prostorný údolní uzávěr amfiteátrovitého tvaru se strmými až svislými skalnatými svahy, vzniklý převážně zpětnou a hloubkovou erozí ledovců. Dno karu bývá často zatopené vodou z ustupujícího ledovce - karové jezero. |
karmelitáni |
Členové katolického řeholního řádu. Vznikl v Palestině v polovině 12. století a navazoval na tradici starozákonních proroků a raně křesťanských poustevníků. V 16. století vznikla ve Španělsku větev bosých karmelitánů. Důraz kladou na meditace a individuální i skupinovou duchovní péči. |
klarisky |
Příslušnice římskokatolického ženského řeholního řádu z duchovního společenství františkánů. Řád byl založen roku 1212 Klárou z Assisi z podnětu Františka z Assisi. |
komenda |
Nejnižší správní a sídelní jednotka rytířských řádů. V jejím čele stojí komtur. |
konvent |
Osazenstvo kláštera. V přeneseném významu obytná budova kláštera. |
krakorec |
Kamenný nosný článek vysunutý ze stěny stavby. Nese vysazená patra domů, balkóny, arkýře apod. |
králováci |
Osadníci, kteří od l2. století střežili státní hranice a současně hlídali i zlaté doly. Byli svobodní a podřízení pouze králi - odtud jejich pojmenování. K jejich postavení patřily i některé výsady jako právo lovu, mýcení stromů, vaření piva apod. Králováci mívali vlastního voleného rychtáře se soudní mocí. |
kruchta |
Tribuna určená pro varhany, hudebníky a sbor. Je o patro vyvýšené nad podlažím kostela. Nazývá se také hudební kůr. |
křemelina |
Nerost (vodnatý oxid křemičitý) využívaný pro svoji absorpční schopnost k výrobě izolačních hmot. Vyžíhaná křemelina pohlcuje až pětinásobné množství kapalin. |
latrán |
Ulicový útvar tvořený domky hradní čeledi a řemeslníků. Je přistavěn k hradu. |
loreta |
Kaple důsledně napodobující tzv. svatou chýši v italském Loretu (dle legendy domek, v němž přebývala v Nazaretu Panna Maria a který přenesli andělé do Itálie). Je umístěna v interiéru kostela nebo na volném prostranství, kde ji obklopují ambity. |
lucerna |
1. Věžičkovitý útvar nad střechou stavby (zejména nad kupolí). Má okna. která přivádějí otvorem v horní části kupole světlo do vnitřního prostoru. 2. Část cibulové helmice věže s otvory kolem dokola. |
luneta |
Ve stavebnictví klenební výseč nade dveřmi, oknem apod. Mívá obloukovitý nebo trojúhelníkový tvar. V architektuře je tak označován tvar štítů, portálů, někdy zvláštní (lunetové) klenby. |
mázhaus |
Velká vstupní síň v přízemí, někdy i v patře gotických a renesančních domů, z níž vedly vstupy do jednotlivých místností. Někdy zde majitel provozoval obchod nebo řemeslo. |
minorité |
Členové katolického mnišského řádu, jenž patří do společenství františkánů. Ti existují od svého založení sv. Františkem z Assisi na počátku 13. století. V roce 1517 byl tento řád rozdělen a minorité tvoří jednu z jeho dvou větví. |
moréna |
Nahromadění úlomkovitého materiálu, který před sebou a po stranách unáší pohybující se ledovec. Morény jsou čelní - před ledovcem, a boční - po stranách ledovce. |
mrazový srub |
Skalní stupeň vzniklý ve svahu mrazovým zvětráváním a následným odnosem. Zvětralá hornina je odnášena, odolnější materiál v podobě skalního stupně čnějícího ze svahu zůstává. |
novokřtěnci |
Stoupenci radikální náboženské reformace. Vyznávali názor, že člověk může být pokřtěn pouze na základě uvědomělé víry. Odmítali proto křest malých dětí a poskytovali jej pouze dospělým. |
obří hrnce |
Vodou vymleté prohlubně v měkčích částech žuly, které někdy dosahují opravdu obřích rozměrů. |
oppidum |
Staré keltské sídliště nebo kultovní místo. Od 2. století před naším letopočtem to bývala velká opevněná sídla. |
oratoř |
Prostor v chrámu, oddělený od ostatních věřících a určený pro řeholníky nebo příslušníky šlechty, kteří byli patrony kostela. Mívá vlastní vchod. |
parkán |
V gotickém opevnění prostor mezi hradební zdí a příkopem. Ze strany příkopu byl chráněn parkánovou zdí se střílnami, později parkánovými baštami. |
pašijové hry |
Pojem pašije označuje části evangelií vypovídající o utrpení Ježíše Krista. Podle církevních zvyklostí jsou předčítány a zpívány při obřadech o velikonočním (pašijovém) týdnu. Pašijové hry jsou lidovou dramatizací křesťanské látky o Kristově umučení. |
patriciát |
Nejbohatší vrstva obyvatel středověkých měst. Převážně šlo o kupce. |
pauláni |
Členové řeholního řádu založeného roku 1454 Františkem z Pauly. Jejich kajícný život předepsaný přísnou řeholí měl být příkladem pro ostatní křesťany. Věnovali se i vyučování, vědecké a misijní činnosti. |
piaristé |
Členové katolického řeholního řádu. Byl založen v roce 1597, aby se věnoval především pedagogické činnosti. |
pleistocén |
Geologické období starších čtvrtohor zhruba od 2 milionů let do 8.000 let před naším letopočtem. Dříve bylo též označováno jako "diluvium". |
polyekran |
Systém postupného nebo současného promítání fotografických nebo kinematografických snímků na více promítacích ploch. Počet a tvar promítacích ploch lze měnit podle uměleckého záměru. Na tomto systému je založeno divadlo Laterna magika (inscenační princip zde spočívá v kombinaci divadla a filmu). |
portál |
Architektonické nebo plastické orámování otvoru dveří nebo vrat. |
pranýř |
Místo (např. lešení nebo sloup, ale i zavěšená klec) na veřejném prostranství, na němž byl odsouzenec vystaven po jistou dobu za trest k veřejné potupě. |
prelatura |
Součást kláštera, zpravidla samostatná budova budovaná v baroku jako sídlo představeného řádu. Často v ní jsou sály a knihovna. |
premonstráti |
Členové katolického řeholního řádu založeného roku 1119 Norbertem z Xantenu. Žijí na farách a věnují se duchovní péči o věřící, v konventu (klášteře) žijí jen ti, kdo zajišťují jeho chod, novicové a řeholníci na odpočinku. |
presbytář |
Kněžiště, též chór. Je to chrámový prostor, v němž je umístěn hlavní oltář. |
převor |
Představený kláštera některých řádů římskokatolické církve. |
purkrabí |
Úředník spravující královský hrad. V hradním obvodu měl i soudní pravomoc. |
redemptoristé |
Členové katolické řeholní Kongregace nejsvětějšího Vykupitele (založena 1723). Zaměřují se na duchovní práci s postiženými, nemocnými a vězni. |
regent |
1. Vrchní úředník, který spravuje pro jednoho majitele větší počet panství. 2. zemský správce, vládnoucí např. jménem nezletilého panovníka. |
rondel |
Stavba nebo prostor s kruhovým nebo oválným půdorysem. |
rustika |
Druh zdiva s lícní plochou z hrubě otesaných kvádrů. Byla používána hlavně v renesančním stavitelství. |
sakristie |
Prostor v kostele sloužící k úschově předmětů používaných při bohoslužbě. Je umístěn vedle kněžiště. Sloužil též jako chrámová pokladnice. |
sanktuář |
(též sanktuarium) Schránka na nádobu s hostiemi. V románském období měl podobu výklenku s mříží ve stěně apsidy, v gotice to byla samostatná věžová několikaposchoďová schránka z kamene nebo kovu. Sanktuář se vyskytuje do poloviny 16. století; pak byly hostie umisťovány v tabernáklu. |
sarkofág |
Původně kamenná rakev, později zhotovovaná i z jiných materiálů (dřevo, kov). Víko bývá zdobeno malbami nebo reliéfy. |
sejp |
1. Místo, kde se těží rýžováním těžké minerály z usazenin. 2. Hromady písku vytěženého při rýžování z vodních toků. |
servité |
Římskokatolický řád založený v roce 1233 sedmi florentskými kupci. Od roku 1424 byl zařazen mezi žebravé řády. V českých zemích působil od roku 1360, ve větší míře až od 17. století. |
Seznam kulturního dědictví UNESCO |
Seznam nejvýznamnějších světových kulturních památek hodných zvláštní ochrany, který sestavuje Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu. |
sgrafito |
Technika pro výzdobu hlavně vnějšků staveb. Omítka má dvě vrstvy a vrstva svrchní se ještě za vlhka proškrabuje na zaschlou vrstvu spodní. Sgrafito má buď geometrický vzor nebo jsou jím provedeny ornamenty, figury a jiné motivy. |
synagóga |
Židovská modlitebna a shromaždiště židovské obce. Synagógy původně vznikly jako židovské školy a náboženská střediska. |
tabernákl |
Původně římský vojenský stan. V gotické architektuře je takto označován baldachýnovitý přístřešek nad oltářem nebo nad náhrobkem. Výraz označuje též svatostánek. |
toleranční modlitebna |
Prostor užívaný k náboženským účelům příslušníky různých církví. |
toskánské sloupy |
Sloupy postavené ve stylu toskánského (římskodórského) slohu. Ten byl u nás často užíván v době renesance a empíru. Vyznačuje se střídmostí a jednoduchostí bez složitých ozdobných prvků. |
tundra |
Vegetační stupeň polárního podnebí. Rozšířený je na severu Eurasie a v Severní Americe. Jedná se o bezlesou krajinu v okolí polárního kruhu. Její vegetační pokryv tvoří porosty mechů a lišejníků, borůvky, klikvy, zakrslé keříkovité břízy. Vegetační období zde trvá asi 2 měsíce. |
turmalin |
Různě zbarvený nerost s piezoelektrickými vlastnostmi. Chemicky se jedná o borokřemičitan sodno-vápenato-hořečnatý. Nejznámější naleziště jsou na Urale v Rusku, na ostrově Madagaskaru a v USA v Kalifornii. V ČR se vyskytuje na Sušicku a na západní Moravě. Používá se jako šperkařský kámen. |
UNESCO |
Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu. Specializovaná organizace OSN, usilující o podporu vzdělávání. Sídlí v Paříži. |
viklan |
Oblý skalní blok nebo balvan spočívající malou plochou na podloží. Dříve byl tento název používán pouze pro bloky, které bylo možné rozkývat. Viklanem není blok pevně spojený s podložím. |
vltavíny (moldavity) |
Přírodní skla neznámého původu, mineralogická zvláštnost jižních Čech. Mají různé odstíny zelené barvy a jsou průsvitné. Jedna z teorií je pokládá za zbytky meteoritu. Vyskytují se na povrchu i v hloubkách až do 10 m. |
voluta |
Závitnice, architektonický prvek. Spirálový závit vyskytující se často ve křídlech štítů barokních a lidových staveb. |