akropole

V antickém Řecku opevněné návrší uvnitř města s chrámem, sídlem vladaře apod. U hradišť opevněné návrší se sídlem náčelníka nebo vládce a posvátným okrskem.

antracit

Nejvýše prouhelněné velmi lesklé uhlí. Hoří bez kouře, zahříváním měkne, není koksovatelný. Má vysokou výhřevnost. Používá se zejména jako palivo v metalurgii.

ambit

V klášterech klenutá chodba kolem čtvercového nebo obdélného rajského dvora, otevřená do něho arkádami. V baroku též u poutních kostelů.

apsida

V křesťanské architektuře půdorysně patrný výklenek (přístavek) pro oltář. Známé jsou apsidy u románských rotund.

arkáda

Oblouk na pilířích nebo sloupech. U nádvoří obklopených arkádovými ochozy mluvíme o arkádových dvorech. Mohou být i vícepatrové.

arkýř

Ze zdiva vystupující krytý balkón, posazený např. na krakorcích nebo konzolách (dekorativní kamenné nosníky).

augustiniáni

Členové katolických řádů žijících podle řehole svatého Augustina a zaměřených na duchovní péči ve městech a na intelektuální práci. Řád augustiniánů eremitů (poutníků) obutých byl založen v roce 1256 a měl i ženskou řeholi. V l6. století vznikla přísnější odnož řádu, tzv. bosí augustiniáni.

balvanový proud

nahromadění balvanů vzniklé přemístěním úlomků v mělké terénní brázdě na svazích s malým sklonem. Balvanové proudy mají zpravidla protáhlý jazykovitý tvar a často vybíhají z vrcholových kamenných moří.

bazilika

V antice veřejná stavba, u nás chrám skládající se z lichého počtu lodí. Střední chrámová loď bývá vyšší než lodě boční, případně k ní přiléhá příčná loď.

borky

Rašelinné cihly, které sušené sloužily jako topivo. Dobývaly se na rašeliništích v okolí Soběslavi a na Třeboňsku.

benediktini

Členové mnišského řádu založeného Benediktem z Nursie. Původně žili v samostatných opatstvích, rysy jednotného řádu získali až v 19. století.

cimbuří

Zubaté zakončení horní části středověkého opevnění (hradeb, věží). Umožňovalo krytí a zároveň výhled obráncům, zejména střelcům z kuší.

cisterciáci

Členové katolického mnišského řádu, který se roku 1098 oddělil od benediktinů. Cisterciáci se zasloužili o šíření gotiky a zavádění nových zemědělských metod.

dominikáni

Členové katolického řeholního řádu založeného na počátku 13. století sv. Dominikem. Věnují se vyučování, bádání, vydavatelské činnosti a duchovní péči zejména mezi inteligencí. Ve středověku bývali pověřováni inkvizicí.

donjon [donžon]

Hlavní hradní nebo zámecká věž čtverhranného půdorysu. Spojuje v sobě obrannou a obytnou funkci.

duna

Též pískový přesyp. Terénní vyvýšenina tvořená navátým pískem.

empora (tribuna)

Vyvýšené místo nebo prostor, zejména v kostelech. Používá se i označení tribuna.

flusárna

Dílna na výrobu drasla. Pálením dříví v milířích vznikal dřevěný popel, který flusiedři dávali do sudu se sítem a prolévali vodou. Do džberu pod sítem prokapával louh a vyvářel se do sucha na surové draslo (flus, salajku, potaš). Draslo sloužilo k výrobě mazlavých mýdel.

františkáni

1. V širším smyslu členové katolických řádů vycházejících z odkazu Františka z Assisi. Jejich společnými zásadami je chudoba a touha sloužit chudým. Patří k nim zejména menší bratři, kapucíni a klarisky. 2. V užším smyslu členové řeholního řádu menších bratří (potvrzen papežem roku 1517).

ghetto

Židovská čtvrť, ve středověku obvykle oddělena od křesťanské části města hradbami. Původně bylo výrazem odlišnosti židovské kultury, později znakem neplnoprávnosti židovského obyvatelstva. V době osvícenství započalo rušení ghett, vyvrcholilo v době průmyslové revoluce při velkých přestavbách měst.

gloriet

Drobný pavilón v parku, v lázních, na vyhlídkovém místě apod.

grafit

Měkký, černý nekovový nerost známý též pod jménem tuha. Používá se v elektrotechnice k výrobě elektrod, ve strojírenství jako mazadlo, jako moderátor v jaderných reaktorech a k výrobě tužek. V ČR jsou jeho nejznámější naleziště v jižních Čechách.

granulit

Světlá, silně přeměněná hornina, složená hlavně ze živců, křemene, granátu. Dříve byla nazývána také "bělokámen".

hamr

Z němčiny (der Hammer = kladivo, buchar). Používá se jako pojmenování pro dílnu, v níž se zkujňuje železo a tepou kovy.

helmice

Zastřešení věže. Podle tvaru může být kuželové, jehlancové, cibulové nebo zvonové.

hospic (špitál)

Útulek pro pocestné budovaný při kostelech a klášterech, později dům pro staré a nemocné. Používá se rovněž pojmu hospitál (špitál). Hospitály spravovala špitální bratrstva a některé řády.

hyalitové sklo

Zvláštní druh skla, označovaný též "kamenné" nebo "černé" sklo. Nepropouští světlo, má vysoký lesk a mimořádnou tvrdost. Jeho dekorativnost zvyšovalo pozlacování a broušení. Vedle černého hyalitu se vyráběl i červený a mramorovaný. Hyalitové sklo bylo poprvé vyrobeno v Buquoyovských sklárnách v Jiříkově Údolí na Novohradsku. Odtud se jeho výroba rozšířila do mnoha skláren v Novohradských horách i do skláren šumavských.

jezuité

Členové katolického řádu nazvaného Tovaryšstvo Ježíšovo. Byl založen roku 1534, prováděl misijní činnost a podporoval vzdělání. V našich zemích jezuité sehráli významnou roli při pobělohorské rekatolizaci. Roku 1773 byl řád zrušen a v roce 1814 opět obnoven.

johanité

Členové nejstaršího katolického rytířského řeholního řádu (Rytířský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského). Vznikl v době křížových výprav. V čele stojí velmistr, územně se řád dělí na velkopřevorství a převorství (komendy).

kamenné moře

Někdy též balvanová moře. Zpravidla rozsáhlejší plošné balvanové pokryvy na temenech horských hřbetů a na mírných svazích. Vznikají zpravidla mrazovým zvětráváním skalních výchozů s následným odnosem jemných částic.

kapitula

Kněží sdružení při biskupském nebo jiném kostele a vázaní určitými povinnostmi. Členové kapituly se nazývají kanovníci. Pojmu se užívá také pro shromáždění v řeholních společenstvích, které přijímá důležitá rozhodnutí (volba představeného apod.).

kapucíni

Členové katolického žebravého řádu založeného roku 1528. Věnují se zejména evangelizaci a sociální práci mezi postiženými a chudými.

kapitulní síň

Prostor určený ke shromažďování řeholníků v klášteře nebo kanovníků v kapitule. Bývá připojena k ambitům.

kar

Prostorný údolní uzávěr amfiteátrovitého tvaru se strmými až svislými skalnatými svahy, vzniklý převážně zpětnou a hloubkovou erozí ledovců. Dno karu bývá často zatopené vodou z ustupujícího ledovce - karové jezero.

karmelitáni

Členové katolického řeholního řádu. Vznikl v Palestině v polovině 12. století a navazoval na tradici starozákonních proroků a raně křesťanských poustevníků. V 16. století vznikla ve Španělsku větev bosých karmelitánů. Důraz kladou na meditace a individuální i skupinovou duchovní péči.

klarisky

Příslušnice římskokatolického ženského řeholního řádu z duchovního společenství františkánů. Řád byl založen roku 1212 Klárou z Assisi z podnětu Františka z Assisi.

komenda

Nejnižší správní a sídelní jednotka rytířských řádů. V jejím čele stojí komtur.

konvent

Osazenstvo kláštera. V přeneseném významu obytná budova kláštera.

krakorec

Kamenný nosný článek vysunutý ze stěny stavby. Nese vysazená patra domů, balkóny, arkýře apod.

králováci

Osadníci, kteří od l2. století střežili státní hranice a současně hlídali i zlaté doly. Byli svobodní a podřízení pouze králi - odtud jejich pojmenování. K jejich postavení patřily i některé výsady jako právo lovu, mýcení stromů, vaření piva apod. Králováci mívali vlastního voleného rychtáře se soudní mocí.

kruchta

Tribuna určená pro varhany, hudebníky a sbor. Je o patro vyvýšené nad podlažím kostela. Nazývá se také hudební kůr.

křemelina

Nerost (vodnatý oxid křemičitý) využívaný pro svoji absorpční schopnost k výrobě izolačních hmot. Vyžíhaná křemelina pohlcuje až pětinásobné množství kapalin.

latrán

Ulicový útvar tvořený domky hradní čeledi a řemeslníků. Je přistavěn k hradu.

loreta

Kaple důsledně napodobující tzv. svatou chýši v italském Loretu (dle legendy domek, v němž přebývala v Nazaretu Panna Maria a který přenesli andělé do Itálie). Je umístěna v interiéru kostela nebo na volném prostranství, kde ji obklopují ambity.

lucerna

1. Věžičkovitý útvar nad střechou stavby (zejména nad kupolí). Má okna. která přivádějí otvorem v horní části kupole světlo do vnitřního prostoru. 2. Část cibulové helmice věže s otvory kolem dokola.

luneta

Ve stavebnictví klenební výseč nade dveřmi, oknem apod. Mívá obloukovitý nebo trojúhelníkový tvar. V architektuře je tak označován tvar štítů, portálů, někdy zvláštní (lunetové) klenby.

mázhaus

Velká vstupní síň v přízemí, někdy i v patře gotických a renesančních domů, z níž vedly vstupy do jednotlivých místností. Někdy zde majitel provozoval obchod nebo řemeslo.

minorité

Členové katolického mnišského řádu, jenž patří do společenství františkánů. Ti existují od svého založení sv. Františkem z Assisi na počátku 13. století. V roce 1517 byl tento řád rozdělen a minorité tvoří jednu z jeho dvou větví.

moréna

Nahromadění úlomkovitého materiálu, který před sebou a po stranách unáší pohybující se ledovec. Morény jsou čelní - před ledovcem, a boční - po stranách ledovce.

mrazový srub

Skalní stupeň vzniklý ve svahu mrazovým zvětráváním a následným odnosem. Zvětralá hornina je odnášena, odolnější materiál v podobě skalního stupně čnějícího ze svahu zůstává.

novokřtěnci

Stoupenci radikální náboženské reformace. Vyznávali názor, že člověk může být pokřtěn pouze na základě uvědomělé víry. Odmítali proto křest malých dětí a poskytovali jej pouze dospělým.

obří hrnce

Vodou vymleté prohlubně v měkčích částech žuly, které někdy dosahují opravdu obřích rozměrů.

oppidum

Staré keltské sídliště nebo kultovní místo. Od 2. století před naším letopočtem to bývala velká opevněná sídla.

oratoř

Prostor v chrámu, oddělený od ostatních věřících a určený pro řeholníky nebo příslušníky šlechty, kteří byli patrony kostela. Mívá vlastní vchod.

parkán

V gotickém opevnění prostor mezi hradební zdí a příkopem. Ze strany příkopu byl chráněn parkánovou zdí se střílnami, později parkánovými baštami.

pašijové hry

Pojem pašije označuje části evangelií vypovídající o utrpení Ježíše Krista. Podle církevních zvyklostí jsou předčítány a zpívány při obřadech o velikonočním (pašijovém) týdnu. Pašijové hry jsou lidovou dramatizací křesťanské látky o Kristově umučení.

patriciát

Nejbohatší vrstva obyvatel středověkých měst. Převážně šlo o kupce.

pauláni

Členové řeholního řádu založeného roku 1454 Františkem z Pauly. Jejich kajícný život předepsaný přísnou řeholí měl být příkladem pro ostatní křesťany. Věnovali se i vyučování, vědecké a misijní činnosti.

piaristé

Členové katolického řeholního řádu. Byl založen v roce 1597, aby se věnoval především pedagogické činnosti.

pleistocén

Geologické období starších čtvrtohor zhruba od 2 milionů let do 8.000 let před naším letopočtem. Dříve bylo též označováno jako "diluvium".

polyekran

Systém postupného nebo současného promítání fotografických nebo kinematografických snímků na více promítacích ploch. Počet a tvar promítacích ploch lze měnit podle uměleckého záměru. Na tomto systému je založeno divadlo Laterna magika (inscenační princip zde spočívá v kombinaci divadla a filmu).

portál

Architektonické nebo plastické orámování otvoru dveří nebo vrat.

pranýř

Místo (např. lešení nebo sloup, ale i zavěšená klec) na veřejném prostranství, na němž byl odsouzenec vystaven po jistou dobu za trest k veřejné potupě.

prelatura

Součást kláštera, zpravidla samostatná budova budovaná v baroku jako sídlo představeného řádu. Často v ní jsou sály a knihovna.

premonstráti

Členové katolického řeholního řádu založeného roku 1119 Norbertem z Xantenu. Žijí na farách a věnují se duchovní péči o věřící, v konventu (klášteře) žijí jen ti, kdo zajišťují jeho chod, novicové a řeholníci na odpočinku.

presbytář

Kněžiště, též chór. Je to chrámový prostor, v němž je umístěn hlavní oltář.

převor

Představený kláštera některých řádů římskokatolické církve.

purkrabí

Úředník spravující královský hrad. V hradním obvodu měl i soudní pravomoc.

redemptoristé

Členové katolické řeholní Kongregace nejsvětějšího Vykupitele (založena 1723). Zaměřují se na duchovní práci s postiženými, nemocnými a vězni.

regent

1. Vrchní úředník, který spravuje pro jednoho majitele větší počet panství. 2. zemský správce, vládnoucí např. jménem nezletilého panovníka.

rondel

Stavba nebo prostor s kruhovým nebo oválným půdorysem.

rustika

Druh zdiva s lícní plochou z hrubě otesaných kvádrů. Byla používána hlavně v renesančním stavitelství.

sakristie

Prostor v kostele sloužící k úschově předmětů používaných při bohoslužbě. Je umístěn vedle kněžiště. Sloužil též jako chrámová pokladnice.

sanktuář

(též sanktuarium) Schránka na nádobu s hostiemi. V románském období měl podobu výklenku s mříží ve stěně apsidy, v gotice to byla samostatná věžová několikaposchoďová schránka z kamene nebo kovu. Sanktuář se vyskytuje do poloviny 16. století; pak byly hostie umisťovány v tabernáklu.

sarkofág

Původně kamenná rakev, později zhotovovaná i z jiných materiálů (dřevo, kov). Víko bývá zdobeno malbami nebo reliéfy.

sejp

1. Místo, kde se těží rýžováním těžké minerály z usazenin. 2. Hromady písku vytěženého při rýžování z vodních toků.

servité

Římskokatolický řád založený v roce 1233 sedmi florentskými kupci. Od roku 1424 byl zařazen mezi žebravé řády. V českých zemích působil od roku 1360, ve větší míře až od 17. století.

Seznam kulturního dědictví UNESCO

Seznam nejvýznamnějších světových kulturních památek hodných zvláštní ochrany, který sestavuje Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu.

sgrafito

Technika pro výzdobu hlavně vnějšků staveb. Omítka má dvě vrstvy a vrstva svrchní se ještě za vlhka proškrabuje na zaschlou vrstvu spodní. Sgrafito má buď geometrický vzor nebo jsou jím provedeny ornamenty, figury a jiné motivy.

synagóga

Židovská modlitebna a shromaždiště židovské obce. Synagógy původně vznikly jako židovské školy a náboženská střediska.

tabernákl

Původně římský vojenský stan. V gotické architektuře je takto označován baldachýnovitý přístřešek nad oltářem nebo nad náhrobkem. Výraz označuje též svatostánek.

toleranční modlitebna

Prostor užívaný k náboženským účelům příslušníky různých církví.

toskánské sloupy

Sloupy postavené ve stylu toskánského (římskodórského) slohu. Ten byl u nás často užíván v době renesance a empíru. Vyznačuje se střídmostí a jednoduchostí bez složitých ozdobných prvků.

tundra

Vegetační stupeň polárního podnebí. Rozšířený je na severu Eurasie a v Severní Americe. Jedná se o bezlesou krajinu v okolí polárního kruhu. Její vegetační pokryv tvoří porosty mechů a lišejníků, borůvky, klikvy, zakrslé keříkovité břízy. Vegetační období zde trvá asi 2 měsíce.

turmalin

Různě zbarvený nerost s piezoelektrickými vlastnostmi. Chemicky se jedná o borokřemičitan sodno-vápenato-hořečnatý. Nejznámější naleziště jsou na Urale v Rusku, na ostrově Madagaskaru a v USA v Kalifornii. V ČR se vyskytuje na Sušicku a na západní Moravě. Používá se jako šperkařský kámen.

UNESCO

Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu. Specializovaná organizace OSN, usilující o podporu vzdělávání. Sídlí v Paříži.

viklan

Oblý skalní blok nebo balvan spočívající malou plochou na podloží. Dříve byl tento název používán pouze pro bloky, které bylo možné rozkývat. Viklanem není blok pevně spojený s podložím.

vltavíny (moldavity)

Přírodní skla neznámého původu, mineralogická zvláštnost jižních Čech. Mají různé odstíny zelené barvy a jsou průsvitné. Jedna z teorií je pokládá za zbytky meteoritu. Vyskytují se na povrchu i v hloubkách až do 10 m.

voluta

Závitnice, architektonický prvek. Spirálový závit vyskytující se často ve křídlech štítů barokních a lidových staveb.