Zámek Horažďovice stojí ve stejnojmenném městě nad tokem řeky Otavy.

Předchůdcem dnešního renesančně-barokního zámku byla malá, ale strategicky významná vodní tvrz ze 13. století. Jak postupně přebírala funkci hradu Prácheň, byla přistavována, až se změnila v gotický městský hrad. Ve 14. století patřily Horažďovice pánům ze Strakonic, po nich pak pánům z Hradce. Koncem 15. století byli vlastníky zdejšího hradu bratři Jan a Racek z Kocova, kteří jej nechali přestavět. Protože se však protivili zemským zákonům, vyplenilo hrad i město císařské vojsko. V 16. století byly pozůstatky hradu v majetku Švamberků; ti ho upravili na renesanční zámek. Koncem 17. století byly uskutečněny ještě barokní úpravy a počátkem století 18. přešel zámek do majetku Mansfeldů.

Zámek má čtyři křídla, která mezi sebou svírají prostorné pravoúhlé nádvoří. V jihozápadním traktu, přistavěném italským architektem Salominim, jsou dnes muzejní expozice. Hlavní částí křídla je reprezentační sál s bohatou malířskou výzdobou. V severozápadním nároží stojí nízká hranolová věž. Budova v západní částí nádvoří má v prvním patře arkády, dnes zazděné. Součástí zámku je i barokně upravená kaple, v níž byla zachována původní raně gotická hradní věž ze 13. století. V zámecké zahradě na severozápadním okraji celého areálu stojí gloriet z konce 17. století.

V zámku jsou umístěny expozice městského muzea. Jeho sbírky se vztahují k životu města a Horažďovicka.